Ubývání druhové rozmanitosti je jeden z nejpalčivějších problémů, které v ochraně přírody řešíme.
Česká krajina nejvíce trpí ztrátou jemnozrnné pestré mozaiky krajiny, která se stává čím dál více stejná a jednolitá. Velké lány polí, sklady s travnatým okolím i smrkové monokultury dávají prostor jen několika druhům, které se dokážou takovému prostředí přizpůsobit. Celý proces má za následek úbytek druhové bohatosti krajiny, díky které trpí i celá stabilita ekosystému, kterého jsme součástí.
Národní program Ochrana biodiverzity
Jedním z hlavních cílů působení Českého svazu ochránců přírody je zlepšovat stav biodiverzity České republiky. Za tímto účelem byl zřízen Národní program ochrana biodiverzity, ze kterého lze financovat větší množství drobných projektů. V rámci těchto projektů lze realizovat prořezávání křovin, kosení luk, mapování druhů, instalaci budek pro ptáky a mnoho dalších. Takto cílené a dobře mířené kroky v krajině zvýší rozmanitost stanovišť nebo zlepší naše znalosti o konkrétních druzích nebo společenstvech na lokalitách.
Pokud chceme žít v prostředí, na které jsme adaptovaní a které nám poskytuje vše potřebné, měli bychom jeho stabilitu úzkostlivě chránit. A ochrana biodiverzity je z tohoto hlediska jedna z těch nejdůležitějších.
Co je biodiverzita? A proč bychom se o ni měli zajímat?
Biodiverzita znamená rozmanitost živých organizmů na Zemi, která zahrnuje jak rozmanitost druhů, tak i biotopů nebo genetickou rozmanitost. Můžeme se zajímat o biodiverzitu ve světovém měřítku, ale neméně je důležitá i na lokální úrovni (v rámci konkrétních lokalit).
Biodiverzita není na planetě rozprostřena rovnoměrně. Existují tzv. hotspots („horká místa“) biodiverzity, které se vyznačují vysokým počtem druhů v dané oblasti. Významným horkým místem České republiky jsou například louky Bílých Karpat.
Jak si ale biodiverzitu představit konkrétně? Pokud narazíte na místo, kde je vysoká druhová bohatost, doslova to kolem vás žije. Představte si třeba extenzivně obhospodařovanou louku během červnových dní. Kolem vás létají motýli, z různých míst zpívají ptáci, pod nohama skáčou kobylky a sarančata. Louka krásně kvete a hraje všemi barvami. A pak si tuto scénu srovnejte s krátce sečeným trávníkem, se kterým se čím dál častěji setkáváme na zahradách i na zelených plochách obcí. Tam napočítáte mnohem méně druhů.
A proč je pro nás biodiverzita důležitá? Čím více druhů žije na určitém místě, tím je toto místo stabilnější a více odolné vůči jakýmkoliv rušivým faktorům (disturbancím). Třeba horko a sucho daleko více ublíží krátce a intenzivně sečenému trávníku než louce, na které je mnoho druhů rostlin a kde je stín z okolních stromů. Druhově i věkově rozrůzněné lesy jsou mnohem odolnější proti jakýmkoliv nemocem než stromové monokultury. A takto bychom mohli pokračovat.